Život je boj
Život je boj….jenže v tomhle boji není poražených ani výtězů, protože ti co nad životem vyhráli a jsou svými pány (což je dle mého názoru nemožné), jsou vlastně zároveň těmi poraženými, protože k čemu je život bez překvapení nebo občasného zklamání. Náplní našeho života je tedy žít, tak aby až budeme umírat, jsme mohli říct, že jsme si užívali každého dne a přijímali prohry stejně dobře jako výhry. Život je jako knížka, ale nemá žádnou cenu pro ty, kteří neumějí číst….
Někde jsem slyšela nebo jsem si tu představu utvořila v hlavě, že každý den si máme užívat, jako by byl tím posledním. Ale nejsem si moc jistá tím, že je to myšlené tak, abychom přecházeli věci důležité a věnovali se jen radovánkám. Když se teď otočíme zpátky a podíváme se na věci, které jsme dělali pak si asi řekneme: „jo tohle bych možná udělala nebo udělal jinak…možná…“ Já osobně kdybych dostala možnost výletu buď do budoucnosti nebo do minulosti, váhala bych, ale nakonec bych se chtěla vrátit do minulosti a jsou věci, které bych neměnila, ale jsou věci, které jsem například nestihla a ráda bych je napravila. Nemyslím teď úklid pokoje nebo něco podobného, myslím tím něco zcela jiného. Někdy zkrátka nestihneme říct to co bychom rádi řekli, protože si myslíme kolik máme času a pak…někdo zamíchá kartami a vše je ztracené a čas už není důležitý. Mluvím o něčem, co se mi stalo…nestihla jsem říct děkuju a mám tě ráda, věci samozřejmé, ale přitom tak vzácné…
