Jsem prokletá
Z okna vidíš jak kvetou růže, říkáš ať se jdu podívat blíž, jenže já mám strach, protože vím, co se stane...ano. Prošla jsem kolem záhonu, tak jako vždycky a ty jsi to věděl, že se to stane...prošla jsem, růže zčernaly a zvadly. Nevím, proč, snad vlasně, možná...dal jsi mi krásnou kopretinu...byla krásná a vypadala tak...víš, jak přeci, ne? Podal jsi mi ji, já se bála, ale kvůli tobě...chápeš kvůli tobě jsem si ji vzala a ona...ano, zvadla. Ptáš se čím to je, jenže já to nesmím říct...nemůžu, protože to nevím, snad...řekl jsi, dám ti srdce...jenže...pamatuješ na kopretinu? Na růže? Já mám strach, pochop, že mám strach...
Přesně tak...
(Radu, 22. 6. 2007 21:44)