Jarní den
Vyšel jsi někdy první jarní den, do nádherného rána, kdy stříbrná rosa zdobila svými perlami rostliny a listí kolem a ty jsi ucítil zvláštní vůni, tak krásnou, nepopsatelnou a plnou síly a neuvěřitelné naděje...?
Viděl jsi ty statečné slabé sluneční paprsky, jak si pohrávaly se stíny a toužili se dotknout tvé kůže...? Cítil jsi ten slabounký jarní větřík, který se proháněl tvými vlasy a ty sis přál, aby ta chvíle nikdy neskončila...?
Toužil jsi po lehkém jarním dešti, který by tě líbal a hladil po tvářích, který by trval věčně a přesto jen okamžik...?
V dálce jsi jistě zaslechl dětský radostný smích, který tě hladil po duši a hřál tě u srdce jako ten největší a nejvíce plápolající plamen...tolik sis přál, aby ta chvíle směla trvat o něco déle, ještě okamžik, aby sis ji mohl zcela zapamatovat a těšit se z ní pokaždé, kdy ti bude smutno a budeš si připadat sám...
Přesně tak jsem se včera ráno cítila i já...a ty jsi byl moje první jarní ráno...