Cizinec
Cizinec
Jsem vyhnanec, který bloudí šedými a zapadlými ulicemi a marně hledám místo, kde bych v klidu mohla spát. Chodím kolem omšelých domů s rozbitými okny a snažím se nevnímat chlad, jenž mi zalézá až do morku kostí.
Jsem cizincem ve vlastním domě.
Jsem sama jak pes, jehož majitelé odkopli na ulici, protože byl už příliš stár a nehodil se do jejich života.
Jsem starý kus hadru, který již nebylo možno používat a tak musel opustit svou domácnost. Jsem také starý stroj, který byl nahrazen novým a modernějším.
Jsem svědkem vlastního zničení a vůbec se nebráním, jen tiše v koutě přihlížím a doufám, že na mě bude snad zapomenuto a já přežiji právě v tomhle koutě. Je tu sice prach, špína a zima jako na ulici, ale nevadí, já se spokojím s tímto místem. Vždyť je tu ticho a klid, dveře nepráskají a křik se po chodbách nemá kam dál šířit.
Není tu slyšet šťastné cinkání příborů při obědě a není tu slyšet ani dětský smích, jenž mě provázel. Nedolétne sem ani pták, ani člověk nemůže sem přijít. Nevidím odtud teplé osvětlení oken, které jsem z ulice vždy obdivovala a přála si stát na druhé straně onoho okna. Marně.
Jsem zkrátka vyhnanec, cizinec, starý pes, hadr a stroj, jenž už do železa patří a zároveň jsem vykonavatelem vlastního sebezničení...dejte mi prosím kout, já tam zůstanu a nikdy víc už nevyjdu, jen mi ho dejte. Prosím.