Adresa: hlubina moře
Tolik jsi toužil podívat se do Asie a já byla odhodlaná ti tohle přání splnit. Tvůj sen se, ale změnil v noční můru. Pamatuji si jako dnes, když jsi ráno vstával a říkal, že se jdete projít s dětmi po pláži. Miloval jsi to místo snad od prvního okamžiku. Miloval jsi pohled na to klidné azurové moře. I to ráno bylo moře klidné a pohled na něj nádherný a nezaměnitelný. Děti si hrály na pláži, stavěly hrady a radovaly se z každé nalezené mušličky. Pamatuješ? Tolik jste se u toho smály. Pozorovala jsem vás z okna hotelu. Byla jsem šťastná, protože vy jste byly šťastní. Jenže moje štěstí netrvalo dlouho. Postavil ses vedle dětí a obdivoval jejich stavby. Otočil ses. Tebou tolik milované moře vypadalo najednou jinak. Neviděla jsem ti do tváře. Upřeně jsi sledoval jeho hladinu. V dálce jsi uviděl něco zvláštního a nepopsatelného. Zvedla se vlna. Byla obrovská. Vypadala jako by vystoupila ze samé hlubiny moře. Bylo to nádherné a zároveň děsivé. Stál jsi tam a zíral na ni. Děti se zvedli a začaly plakat. Ale ty jsi tam stál jako bys je neslyšel. Otočil ses k nim. Vzal je do náruče. Ale bylo pozdě. Moc pozdě. Vlna byla rychlá. Mnohem rychlejší než vy. Viděla jsem to. Zahalila vaše těla do své studené a mokré náruče. Pohltila vaše životy. Upřeně jsem ji sledovala a plakala. Chtěla jsem utéct, ale nebylo kam. Už byla všude. Viděla jsem malé růžové ručičky jak se zmítaly v jejím lůně. Slyšela jsem pláč, nářek, křik. Viděla jsem jak ničila domy, brala sebou vše, co ji stálo v cestě. S lidskými bytostmi si pohazovala jako s hračkami. A všichni tolik křičeli a prosili o pomoc, ale nikdo jim pomoci nemohl. Ani já ne. Ptám se sama sebe, co jsme udělali špatně, kde byla chyba. Proč mi vás vzala? Proč si vás vzala k sobě?
Komentáře
Přehled komentářů
Je to pěkně napsané,zároveň však pravdivé a velmi smutné.Máš cit k psaní............ahoj.
hlubina moře
(Leoš S., 7. 7. 2007 21:19)